Cesta na sever aneb Expedice NORGE 2002

30. 8. - 13. 9. 2002

Každoročně pořádá Tereza pro své příznivce, členy Klubu Tereza a GLOBE studenty zajímavé letní expedice.
Jet na takovou expedici znamená chtít něco nového poznat - vystoupat na slovenské hory či projet na kole rakousko-české příhraničí, smířit se s trochou nepohodlí - zpravidla spíme pod stany, uskromnit se v jídle a v neposlední řadě naučit se něco objevovat. Nedílnou součástí všech terezích expedic je výzkumný program - zkoumáme počasí, přírodu, vodu, nebo třeba geologii či historii.

Každý člen expedice si vybere oblast zkoumání, které se bude věnovat a připraví se na ni už doma. Jsme velice rádi, že v roce 2002 nastala možnost pořádat jednu z našich expedic právě do Norska, jedné z nejkrásnějších zemí světa.

Zde ale kromě obvyklého zkoumání čekala naše expedičníky zajímavá, ale těžká role - zúčastnit se mezinárodního soutěžního setkání studentů, zapojených do celosvětového programu GLOBE. Proto byli účastníci expedice vybráni z aktivních GLOBE škol a navíc museli ovládat anglický jazyk, protože vše se odehrávalo jen a jen v angličtině. A jak to celé vypadalo? Podívejte se na následující řádky.

Základní informace:
Počet účastníků: 43
Doprava: autobus dopravní společnosti ADOP
Ubytování: vlastní stany
Strava: vlastnoručně uvařená z dovezených zásob

Cíl expedice: Aktivní reprezentace vybraných studentů, zapojených do projektu Globe, na mezinárodních Globe Games v norském Vangu, prozkoumání nádherné severské přírody.

Účastníci: pan ředitel a 4 studentky ze ZŠ Bánov, paní profesorka a 4 studenti z Českoanglického Gymnázia České Budějovice, paní učitelka a 4 studenti ze ZŠ Karviná, paní profesorka a 4 studenti z Gymnázia Dačice, 6 studentů z Gymnázia Humpolec, 1 studentka z Vysoké školy z Plzně, 2 studenti ze ZŠ Postoloprty, pan učitel a 2 studentky ze ZŠ Brumov-Bylnice, 1 student ze ZŠ Lupáčova z Prahy 3, 5 pracovníků Terezy v rolích zdravotníka, tvůrce programu, odborného průvodce, pečovatele o stravu a vedoucího expedice.

Je 30. září 2002 kolem 11 hodiny dopoledne, rtuť teploměru se vytáhla až ke třicítce, skupinky zpocených studentíků postávají kolem přetíženého autobusu.
"Už se těším, až se zapne klimatizace!"
"Jen počkej, však v Norsku pěkně vychladneš, pěkně akumuluj teplíčko!"
Poslední bedny jsou srovnány, hromada batohů se ale nikam nevejde. Připojujeme tedy ještě vozík a už uháníme na sever.
Udrncáni noční cestou náhle stojíme před ocelovým jícnem trajektu. Tady to většině teprve dochází - teď stojíme na prahu velkého neznáma, už není cesty zpátky do teplých suchých postýlek - čeká nás neobyčejných 14 dní pod stany, ve spacácích, s neznámým jídlem, ukrytým pod podlahou busu. Vstupujeme na trajekt a tím se vydáváme definitivně všanc neobyčejnému dobrodružství. Vzdálené svítání symbolizuje počátek naší cesty.

Na norské půdě nás přivítaly pozdravy od dávných předků - kamenné mohyly a pravěké malby ve Viklickem muzeu. A hned zaměřujeme polohu pomocí GPS přístrojů.

S překvapením shledáváme, že voda v jezeře, u kterého jsme našli své první a posléze i poslední tábořiště, je příjemná na koupel, kterou provozujeme hned po naplnění našich žaludků. Učíme se vařit si ve skupinkách, stavět a bourat denně stany, balit svižně spacáky a jiné potřeby. Již od počátku se dělíme na expediční výzkumné skupinky - hydrology, meteorology, lichenology (zkoumající lišejníky), botaniky, zeměpisce pracující s přístrojem GPS a ekology. Každá skupinka si vede deník se záznamy a na konci svá pozorování sepíše do zajímavé zprávy. Začínáme s výzkumy u krásného (a teplého - 19 C) jezera Aspern. Sluníčko svítí, je nádherně, říkáme si - tak, a teď jsme si vybrali oba dva dny za měsíc, kdy je v Norsku pěkné počasí.

V hlavním městě jsme se nechali unášet monumentálními sochami v proslulém parku Vigeland. Neobyčejná sousoší mužů, žen i dětí jsme obdivovali téměř do šera. Pak jsme rychle vyhledali doporučený spací koutek u jezera na pokraji Osla. Dopoledne si prohlížíme muzeum Kon-tiki Thora Heyerdahla a pevnou loď Fram dalšího světoznámého Nora Roalda Amundsena.

Pak nás busík popoveze do známého městečka Lillehammeru, kde zblízka obdivujeme poletující skokany na lyžích na slavném olympijském můstku.

Následuje seznámení s krajinou, jakou u nás nenajdete. Cesta Peer Gynta vede mezi nesčetnými jezery a jezírky, kameny, skalkami, lučinami, nízkými porosty vrb a zakrslých břízek a hlavně je vyšperkována mnoha druhy různobarevných lišejníků, na kterých si matička norská příroda dala obzvlášť záležet. Expedičníci pobíhají od jedné zajímavosti ke druhé, měříme teplotu, pH, konduktivitu všech dostupných vod a zjišťujeme, že všude je vlastně voda vhodná k pití. V potocích, říčkách i jezerech.
A když se norské nebe prostře nádhernými cirrocumuly a altocumuly, vypukne fotografické šílenství.

Nacházíme pěkné místečko na spaní, kde nás už před ránem budí cinkání zvonců zvědavých oveček. Na naši snídani se přijdou podívat i místní koně. Čeká nás výstup na Storronden, horu v pohoří Rondane - vysokou převysokou - její temeno sahá až do výšky 2358 m nm. Máme zdolat převýšení 1100 m. Ale nad námi letí mraky, nacucané deštěm. Používáme kouzelné zaříkávadlo - nacvičujeme legrácku zvanou deštíček, při níž napodobujeme zvuky deště od úderů jednotlivých kapek až po lijavec. A ejhle, mraky se zalekly a někam zmizely.

Autobus nás vyklopí na malém parkovišti, jehož okolí skrývá v nizoučkých porostech břízy trpasličí nádherné křemenáče. O ty však zpočátku nedbáme a upíráme oči na skořicově, šedě a téměř bíle zbarvenou krajinu s kýženým vrcholem. Rozdělujeme se do 3 skupinek podle výkonnosti a vyrážíme. Na vrcholu hory jsme naměřili 7 C a vítr okolo 11 m /s. Je nádherně, ale během sestupu už přilétají opět tmavošedá mračna a halí vrcholy do mlhy. Měli jsme štěstí - opět. I při sběru hub.

Následující den už pospícháme do Vangu, dějiště mezinárodních Globe games.
Neopomeneme rychle navštívit Rytířský skok na řece Sjoa. Fascinováni hledíme do obřího kotle kaskádovitého vodopádu. Norsko opravdu není chudé na vodu ve všech formách.

A už nás vítá Vang, kde se ubydlujeme v místním kempu. Rychle stavíme stany a pospícháme na slavnostní zahájení. Hned první večer se naše výprava představuje, samozřejmě v angličtině. Na mapě ukazujeme, odkud jsme, každá skupina řekne nějakou zajímavost a pak všechny strhuje náš rituál deštíček. Dana mistrně ovládá velkou tělocvičnu, luskáme prsty, pleskáme se do kolen a dupeme, místní školník si asi zacpává uši.

Po následující 3 dny probíhají Globe games, trochu jinak laděné, než jsme z Čech zvyklí. Účastníci se rozdělili do 20 skupin, kde bylo namícháno vždy několik národností. Jsou zde Finové, Litevci, Norové, Poláci, Estonci, Islanďané a další česká autobusová výprava z Globe-školy, z Gymnázia Česká Třebová. Naše skupina nejprve vyráží na River dance k říčce na protějším břehu vangského jezera. Nad jejími vodopády jsou připravena lana a na nich zažíváme chvilky napětí i strachu. Sjíždíme po lanovce, ručkujeme z jednoho břehu na druhý, skáčeme přímo nad hladinu ze skalního ostrohu nebo stavíme vysokou věž z lehkých plastových beden - kdo výš. Den je opět pěkný, opouštíme říčku nadšeni.

Sobota nás ale vítá pravým norským deštěm. V proudech vody naše skupinky putují po okruhu, kde se učí různé dovednosti z hydrologie, botaniky a pedologie. Opravdové soutěžní Globe games jsou připraveny na nedělní dopoledne. Tady se běhá podle GPS, měří výška stožáru s norskou vlajkou pomocí klinometru, poznávají ptáci podle zpěvu, zkoumá kvalita vody či odhaduje vzdálenost i světové strany.

"Nejspíš jsme vyhráli," konstatuje suše Kuba Kuře z ČAG Budějovice. Ostatní potřásají nedůvěřivě hlavami a už je tu vyhlášení vítězů. Na prvních třech místech se umisťují skupinky, ve kterých jsou zastoupeni Češi. A vítězí opravdu skupinka číslo 20 - Kubova parta. Jsou v ní : Nina Kernerová, Kuba Krátký, Renata Balounová a Ivana Štěrbová. Dostávají pěkné dárky, ještě se vyfotíme s hlavním pořadatelem her a norským koordinátorem přátelským Karlem Hetlandem a pak už opouštíme Vang za dalšími dobrudružstvími.

Vzhůru do Bergenu, kouzelného přístavu s velkým akváriem, rybím trhem a zachovalými hanzovními domy. A odtud zas do výšek, na ledovec Folgefonna .Světe div se, krásné počasí nás neopouští a tak zas fotíme, filmujeme a šílíme nad krásou norských hor, tentokrát pokrytých namodralým ledem. Okolo nás se ženou divoké ledovcové říčky, obloha doplňuje scenérii nadýchanými mráčky. A dole v údolích fjordů dozrávají jablka, kterým tady pomáhá teplý Golfský proud.

Největší náhorní plošina v Evropě se jmenuje Hardangervidda. Dojíždíme sem téměř v podvečer; na výstup už není čas a tak v našich hlavách uzraje nápad, vyrazit "do hory" brzo ráno. Kupodivu, účastníci ve velké většině přijímají a tak stoupáme za ranního chladu za sluncem. Rychle vybíháme na nevysoký hřeben a už je tu norské sluníčko, které nám přidělilo nevídanou porci krásného počasí. Děkujeme mu a sbíháme k vodopádům, kde ještě někteří nadšenci rychle smáčí svá těla.

A pak už jen krátká zastávka u známého dřevěného kostelíku v Heddalu a cesta zpět. Severní slunce nás naposledy pohladí svými paprsky při cestě trajektem a ponoří se do moře za barevné oslavy téměř celé oblohy.
Následuje opět noc v autobuse a je ráno 13. září 2002 a jsme zase doma.

Myslím, že tato expedice byla úžasná. Navštívili jsme nádhernou zemi, poznali jsme spoustu skvělých lidí.
Někteří poprvé v životě spali ve stanu. Někteří poprvé spali pod širákem. Někteří se radovali, že nemusí do školy. Někteří se divili, co vše se dá vytvořit k večeři z minima surovin. Někteří poprvé vylezli na horu vyšší něž je Sněžka. Někteří poprvé viděli ledovec. Všichni jsme se naučili něco nového. Všichni jsme se naučili něco o sobě. Všichni jsme se museli učit 14 dní žít v úzkém kontaktu se spoustou jiných (původně cizích) lidí. Všichni jsme si z Norka odvezli nezapomenutelné zážitky. A věřím, že nikdo na těchto krásných (skoro) 14 dní nezapomene.
Slovy Karla Čapka: "Byla to dobrá cesta."

10 norských nej…
Nejoblíbenější jídlo: chleba, čočka
Nejneoblíbenější jídlo po 10ti dnech: chleba, čočka
Nejzajímavější rostlina: lišejník
Nejzajímavější zvíře: los, kterého jsme viděli jen na suvenýrech a dopravních značkách
Nejvyšší naměřená teplota: 24 C v centru Osla ve 14.45 hod 2.9. 2002
Nejnižší naměřená teplota: 4 C u jezera na Hardangerviddě v 5. 45 hod 11.9.2002
Nejvyšší naměřená rychlost větru: 11m/s hora Storronden, 4.9. 2002
Nejsevernější bod, naměřený našimi GPS přístroji:
Nejvyšší místo, které jsme navštívili: Storronden v pohoří Rondane - 2358 m.n.m.
Nejpodivuhodnější počasí: V Norsku obvykle pořád prší, podle statistiky jsou slunečné jen 2 dny v každém měsíci. Nám pršelo během 14ti dnů jen 2x přes den a 3x v noci. Teplota byla o 10C vyšší než obvykle. Naši meteorologové to okomentovali jedinou větou: Lépe už být nemohlo!

Víte, že…? (vybrané zajímavosti ze zprávy ekologické výzkumné skupinky)
Fjordy vznikly působením ledovcových splazů.
Jsou hluboké až stovky metrů, vždy uprostřed.
Největší fjord je Sognefjord (severně od Bergenu, délka 260 km).
Norsky "vik" znamená zátoka; "viking" je tedy obyvatel zátoky
Norsko nepodepsalo a nechce podepsat mezinárodní úmluvu proti lovení velryb (také např. Japonsko!), protože hodně lidí by ztratilo práci, lov velryb je tradicí.
Toto je také jedním z mnoha důvodů, proč Norsko nechce vstoupit do Evropské unie.
V Norsku je 21 národních parků (z toho 3 na Špicberkách).
NP Rondane - nejstarší národní park Norska založen 1962, NP Hardangervidda - největší národní park Norska.
1/4 Norska je zalesněna.
Smrky rostou až za polárním kruhem.
Ve vyšších polohách a na severu jsou typické zakrslé břízy, vrby.
Krajina je hodně podmáčená - bažiny, mokřady - rašeliník + vrstva rašeliny - zadržuje hodně vody, hrozí menší nebezpečí povodní.
V Norsku je vyrobeno největší množství energie na osobu v Evropě.
Velkou část energie vyrobí vodní elektrárny - nejvíce v pohoří Telemark.
Také jsou časté větrné elektrárny, solární kolektory - čisté, obnovitelné zdroje energie.

Pokud chcete prožít nádherné dny, jeďte do NORSKA!